Top manažeři si k nám jezdí čistit hlavu, říká spolumajitel cestovky Perú Travel

Občas se stává, že i když milujete svoji práci, začnete mít pocit, že láska k ní vám nevyváží to ostatní, s čím se musíte potýkat. Július Válka přesně tohle zažil. Velmi úspěšný IT specialista, kterého si najímaly velké korporace, se najednou blížil k totálnímu vyčerpání organismu. Aby se tak nestalo, pokusil se na chvilku vypnout. A to se mu stalo osudným, ale v dobrém slova smyslu. Nalezl nový směr a plní si sen. Má cestovku v Peru, která připravuje netradiční okruhy po památkách pro zájemce z celého světa.

S Julkem jsem se sešla nad fotografiemi z Peru a přilehlých oblastí a obdivovala tu krásu. Bylo vidět, že i on je spokojený. Jeho služby totiž využívají jak české celebrity, tak i majitelé firem, kteří stejně jako předtím on, potřebují vypnout.

Teď to všechno vypadá idylicky, ale popiš mi, co tomu předcházelo?

V polovině devadesátých let jsem začal pracovat jako IT specialista a věnoval se tomu až do r. 2016, kdy jsem toho začal mít plné zuby a nastala ta změna. Do té doby jsem dělal na různých projektech pro velké korporace, vesměs v Evropě, ale také v Jižní Africe nebo Asii. Delší dobu jsem žil i ve Finsku, pracoval jsem pro Nokii, a díky této práci jsem se dostal do celého světa. Kvůli vztahu jsem se vrátil do Prahy a pracoval tady pro Eurotel, Telefónica, T-Mobile, Vodafone, jak na projektech, tak i jako konzultant.

Poslední roky jsem byl freelancer, takže jsem neměl vůbec volný čas. Člověk pracuje déle a práce je daleko více vytěžující než pro interní zaměstnance. Pak se po 15, 16 letech přihodilo něco privátně. Nic není černobílé. Moje pracovní nasazení výrazně přispělo k tomu, že nebyl čas na soukromý život, a to bohužel vedlo ke krachu vztahu. Hrnul jsem práci před sebou a ani jsem si to neuvědomil.

Co tě na práci vyčerpávalo, a jaké kroky jsi ke změně udělal?

Já nebyl vyčerpaný z náplně mé práce, ale z prostředí, kde jsem pracoval. Tzn. openspace, kde bylo 30, 50 lidí. Člověk nemá kousek soukromí na práci, celé dny jsem měl sluchátka na uších, abych neslyšel ruchy a mohl klidně pracovat. V polovině roku 2016, kdy se stala ta soukromá “nehoda“, jsem si řekl, že dokončím kontrakt, který jsem měl nasmlouvaný a pak si vyrazím na roční cestu po Jižní Americe, což byl vždycky můj sen. Baví mě totiž španělština, iberská historie, a i historie Jižní Ameriky… jak Španělé dobývali Jižní Ameriku. A samozřejmě mě hodně baví cestování. Díky práci jsem sice cestoval hodně, ale tentokrát jsem si chtěl projít jiný kontinent, než který jsem do té doby poznal. A také to byl můj sen.

V lednu 2017 jsem odletěl do Peru, kde jsem si původně chtěl udělat jen jeden měsíc jazykový kurz přímo v Cuscu, mezitím mě ale oslovila i možnost dělat tam na nějaký čas dobrovolnictví. Takže jsem na jedné škole učil 3 měsíce matematiku šesťáky. Pak jsem jel na měsíc do Ekvádoru, kde jsem pracoval s dětmi z ulice. Poté jsem se vrátil do Peru, abych si ho procestoval a dostal nabídku na spolupráci ve firmě, která už sice fungovala, ale chtělo to novou šťávu, trochu té evropské organizace a větší zaměření na evropský trh. Nabídku jsem přijal, vrátil se na skok do Prahy vyřešit osobní věci a pak jsem letěl zpět do Peru, kde žiji, a kde máme cestovní agenturu.

Jiná zem, jiná mentalita. Něco jiného je být někde na chvíli a začít budovat byznys. Jaká byla první úskalí, se kterými se musel vypořádat?

Spolupráce je v podstatě skvělá a agentura nějak funguje. Musíme ale více zapracovat na organizaci, protože ten latinsko-americký život je jiný a jejich časové veličiny mají také jiný rozměr (smích). Pro mě byl ze začátku docela problém v jejich nedochvilnosti. Jako Evropan řeším věci na minuty. Když se ale člověk od toho oprostí (což docela dlouho trvá), zjistí, že to není v životě důležité. U nás se vždycky tyhle věci řeší na silu, termíny atd. Ano, termín není špatná věc, ale když se to nesplní, není důvod jít přes mrtvoly. Ale na druhou stranu, když organizuješ zájezd, tak samozřejmě potřebuješ něco jiného. Je rozdíl organizace zájezdu a agentury, té vnitřní struktury, která tam moc nefungovala. Teď jsme ve stádiu zavádění nějakých postupů, které nám ulehčí práci. Kolikrát se stane, že děláme stejnou práci dvakrát, jen pro to, že jeden neinformuje druhého a podobně. Nemá to svůj řád.

Tipuju, že se v tobě probudil ajťák, a už tvoříš nějaký prográmek?

Po dvaceti letech v IT vím, že se do toho kolečka už vrátit nechci, ale využívám ty znalosti pro tuto firmu, kde si buduji vlastní informační systém, který nám vše ulehčí. Databáze, stránky atd. ano, do této míry určitě, ale nechci, aby mi to nakonec bralo víc času a já nemohl dělat to, kvůli čemu jsem do firmy šel, což je dělání itinerářů pro klienty, věnování se klientům a doprovázení jich na cestách.

Cestovních agentur je hodně, v čem jste jiní?

Ten smysl a cíl naší agentury je nabízet klientům zájezdy na míru. Klient nás osloví, řekne: „Mám 20 dní dovolené.“, a třeba má i představu o místech, která by chtěl viděl, ale mezi tím má volný prostor. A tím, že nezná Jižní Ameriku, tak neví, co si může dovolit a jak to správně poskládat, a navíc si chce také odpočinout a nepřijet domů vyčerpaný. Musí to být zážitek. Protože, když budu vodit někoho tři dny po ruinách, tak ho to asi brzy přestane bavit, pokud to tedy není nějaký historik. Vše se musí správně nakombinovat tak, aby to byl zajímavý zážitek, a aby klient třeba přijel příště zase. A to se nám také stává. Peru totiž není jen Machu Picchu a Inkové, Peru je jedna z kolébek lidstva – jedna z šesti základních, které kdy byly na světě. Máme zde pyramidy a chrámy, které nejsou z kamene, jsou z miliónů cihel uplácaných z bláta, ale téměř nikdo o nich neví. Máme program i pro univerzity, pro historiky, který kopíruje časovou osu vzniku, válek a dobývání.

Jak velké skupiny provádíš?

Nejmenší skupina je jeden, když to klient požaduje. Jinak čítají 6 osob. Úplně nejlépe se pracuje se skupinou do patnácti lidí. Je to docela dobře manažovatelné a lidé se mezi sebou rychle seznámí a stmelí a je to i pro ně pohodlnější a svůj výlet si užijí na maximum. Měli jsme skupinu 28 lidí ze Španělska, Rumunska, a to už šlo hůř. Velké skupiny většinou chtějí specifické treky. Také se stává, že takto velká skupina jde část treku spolu a pak se rozdělí na dvě části (protože jedna chce spíš lézt po horách) a každá z nich jde jinam. Později se zase setkají na určitém místě. Vždy se to snažíme uchopit tak, aby si cestu každý z klientů užil.

Málokdo si může dovolit odjet třeba na měsíc, jak dlouhé pobyty zařizujete a jakou nejkratší dobu si mohou klienti zvolit?

Nejkratší čas je třeba i 5 dnů, ale to nedoporučuji turistům z Evropy. Na tak krátkou dobu je to vhodné pro turisty z Kolumbie, Bolívie, Ekvádoru, protože je blízko, třeba dvě hodinky letu. Když ale někdo letí 17 i 20 hodin z Evropy (s přestupy), tak je hloupost přiletět jen na pár dní. Ideální pobyty jsou kolem 16–23 dní, abychom klienty vzali nejen na profláknutá místa, ale i na jiná zajímavá, která o Peru řeknou daleko více. Naposledy jsem měl skupinu deseti českých podnikatelů, kteří se rozdělili do podskupin a s jednou skupinou jsem šel ještě v rámci výstupu na Machu Picchu i na jedno místo, kam se běžně dostane jen pár lidí.

Takže sis vše sám nedříve prošel, vyzkoušel …

Určitě. Nenabízím něco, co jsem si osobně v Jižní Americe nevyzkoušel, protože osobní zkušenost je k nezaplacení. Už několikrát se mi stalo, že klient na cestě onemocněl, takže už vím, na kterou kliniku s ním jít a co zařídit. Prostě neztrácím čas hledáním na Googlu. Mám kontakty na různá povolení, vím, kam raději nejezdit a kde seženu léky podobné našim…apod. Cílem je, aby se dovolená klientům líbila a doporučili nás dál, nebo přijeli znovu.

Samozřejmě dělám marketing také na sociálních sítích, cíleně na jednotlivé krajiny, demografické skupiny apod. Ale daleko hodnotnější je nový klient, který přijde na doporučení někoho, kdo už s námi byl a byl spokojen. Většina našich zákazníků je právě takových. A to je super.

Jak buduješ komunitu?

Zapojili jsme sociální sítě (což předtím v agentuře nebylo), jako je Instagram a Facebook. Postupně se to rozvíjí, protože já na to čas nemám. Ale našel jsem fajn člověka na spravování obou sítí, a protože z každé cesty máme nějaké fotodokumentace, tak to bude super.

Co vám nejlépe funguje?

Platím nějaké nástroje, které zviditelňují webovou stránku na Googlu, tak jsem někdy na první stránce, někdy na páté, jak se to hýbe. Zatím ty sociální sítě nefungují tak, jak bych si představoval. Převážně, tak z 90 % jedeme na doporučení na základě osobních zkušeností zákazníků.

Vím, že už jste hostili nějaké české celebrity a moc o tom mluvit nemůžeš, ale mohl bys zmínit aspoň jednu?

Byl s námi třeba Richard Nedvěd, známý to trapnomág. S tím jsme dělali program na 23 dní, Peru a Bolívie. Všechno v privátním módu, takže jsem to s nimi projel. Kluci si to užili a byli spokojení, což mě hrozně těšilo. Spokojený zákazník je pro mě víc než pozitivní reklama na Instagramu nebo Facebooku, protože je to osobní zkušenost, která je předávaná dále.

Je něco, s čím mají Češi pravidelně na zájezdech problémy?

Každého zákazníka vyzpovídáme, takže nám třeba sdělí veškeré svoje alergie apod. A to je například velice důležité pro naplánování zastávek na stravování. Měl jsem i celiaky a jiné alergie. Proto se vše dělá individuálně.

Lidé mají představu, že chtějí vidět Machu Picchu a jezero Titicaca, a přitom mají celých dvacet dní volna. Ale to jsou věci, které trvají jen pár dní. Podobně to bylo s Richardem Nedvědem. Ten měl 23 dní k dispozici a já říkám: „A co s tou vatou mezi?“ „No my nevíme.“ „Tak já vám připravím plán, vy se na to podíváte a pak to doladíme.“
Takže jsme to poskládali tak, že toho kluci hodně viděli a taky si odpočinuli, ale hlavně to měli naprosto bez stresu. Vše stavíme individuálně na míru ve spolupráci s klientem podle jeho časových, zdravotních a finančních dispozic.

Nejnověji také zavádíme zájezdy podle vyhlášených termínů, protože nás oslovili zájemci, kteří nemají možnost sestavit soukromou skupinu, ale chtějí využít našich služeb. Ale i k těmto zájemcům o cestování se stavíme v rámci skupiny individuálně.

Máte už nějaký byznys plán?

No, zatím ho dáváme dohromady, protože žádný nebyl, jen touha ukázat krásy Peru. Chceme navázat větší spolupráce s různými cestovními kancelářemi, takže se chystáme s Perutravel.cz na veletrh do Madridu, a pak také o sobě dát více vědět i v Čechách. Lidé jsou tady hodně vytížení a neumí moc odpočívat. Když už se dostanou na dovolenou, tak ji proleží u moře s telefonem nebo tabletem v ruce. Takže pořád mají v hlavě tu práci. Někdy je až překvapivé, co pár dní v Peru udělá s vyhaslým top manažerem. Občas mám pocit, že člověk, který přijede a ten samý člověk, co po dvou týdnech odjíždí, jsou dva úplně různí lidé.

Když bys to zhodnotil, napadá tě, že jsi měl tuhle změnu dělat už dávno?

Když jsem pracoval ještě jako IT, věnoval jsem se španělštině, historii, četl knížky atd., tak jsem měl v podvědomí, že bych se tam chtěl aspoň jednou podívat. Ale v rámci pracovního vytížení a těch partnerských vztahů se to nedalo. Já věřím v to, že co člověk vysílá do Vesmíru, tak se mu vrací. V Jižní Americe to člověk pochopí trochu jinak, protože se dostane do jiné dimenze, nehoní ho termíny, má čas přemýšlet… Je tam čas na to, aby se člověk zamyslel i sám nad sebou. Díky tomu, co se stalo, se všechno to, co jsem chtěl – jazyk, cestování a změna práce spojilo. Takže si myslím, že změna přišla v pravý čas.

Je nějaké peruánské úsloví, které s tebou rezonuje?

Když jsem byl ve Finsku, tak jsem tam měl blízké přátele, jednu rodinu. Byl jsem vždycky docela stydlivý, o nic jsem si neřekl, a když náhodou byly pochybnosti, zpracovával jsem si je v sobě. Ale kamarádka Alena mě naučila “líná huba, holé neštěstí“, a tím se řídím. Komunikace je absolutně nejdůležitější v jakémkoli vztahu s lidmi. Mít ve všem jasno. Druhá věc je nelhat. Já si nechci pamatovat, co jsem řekl, a za druhé, ono se to vždycky nějak vrátí. Samozřejmě, že všechno nejde vždy hladce, ale v Peru se říká: „Všechno se dá vyřešit, kromě smrti“, a tím se také řídím.

Sabina Harrisová, Praha, 28.2.2019

Zdroj: Business Animals